Na našich trenérech je pro nás nejcennější něco, co se nedá získat žádnou licencí – opravdu jim záleží na tom, co dělají a proč to dělají.
Nechtějí děti jen naučit správně našlapovat, lézt s nataženýma rukama a zvládnout další obtížnost. Chtějí, aby děti lezení poznaly, pochopily a zamilovaly si ho. A tak se na tréninku občas nemluví jen o chytech a krocích, ale taky o tom, kdo byl Wolfgang Güllich, proč je důležitý Adam Ondra, kde leží Yosemite, co znamená El Capitan, jak se lezlo před padesáti lety nebo proč je výlet na skály úplně jiný zážitek než odpoledne na překližce.
Protože lezení pro nás není jen sport. Má svou historii, kulturu, osobnosti, místa, hodnoty a komunitu. A chceme, aby děti postupně poznávaly celý tenhle svět.
Naši trenéři také vědí, že každé dítě potřebuje něco jiného. Někdy je potřeba poradit, někdy povzbudit, někdy nastavit hranice a někdy je nejlepší nechat dítě, ať si na řešení přijde samo. Výsledek jednoho tréninku pro nás není tak důležitý jako to, co si dítě odnese za několik let.
Právě v tom vidíme největší přesah trenérské práce. Trenér může dítěti ukázat mnohem víc než jen cestu na vrchol stěny. Může ovlivnit jeho vztah ke sportu, naučit ho vytrvalosti, samostatnosti, respektu k ostatním i tomu, že ne všechno se podaří na první pokus.
A máme obrovské štěstí, že se nám podařilo dát dohromady tým lidí, kteří svou práci nevnímají jako pár odtrénovaných hodin týdně. Pro řadu z nich je lezení a práce s mladými sportovci skutečnou součástí života a něčím, v čem vidí velký smysl.
Zároveň jsme vytvořili trenérský tým, ve kterém je lidem dobře spolu. Trenéři si pomáhají, předávají si zkušenosti, diskutují, vzdělávají se, někdy se neshodnou a zase se domluví. A hlavně táhnou za jeden provaz.
Takový tým nevznikne přes noc. Budovali jsme ho roky a jsme na něj možná ještě pyšnější než na všechny naše sportovní výsledky. A podle toho, kolik jiných oddílů nám ho tak trochu závidí, se nám asi povedl. 😊
